čtvrtek 9. února 2012

Prázdniny

V Brně jsou jarní prázdniny, není ani tak důležité, že mrze až praští, ale to, že kluci jeli k babičce. Samozřejmě ti starší. S jejich odjezdy mám spojené tak smíšené pocity - ta radost a úleva a hned za nimi strach o ně, úzkost a pocit, že už je chci mít zase zpátky a pak zase tichá radost z přítomného tichého okamžitku a pak zase ta touha, abych už je měla pod křídli a tak pořád dokola.
Toho nejmladšího mám pod křídli pořád, ale hodně spí a když nespí a je protivný, přivážu si ho na záda (jó, kdyby to šlo udělat s tím nejstarším, když ten je protivný!) a on tiše přihlíží jak žehlím, vařím nebo poklízím.



A pak je tu všechen ten čas na dodělávky, na které není s klukama energie, na čtení, na které není klid, na vaření toho, co by kluci nejedli, na poslouchání, u kterého nic neruší. Nikdy nepřestanu být přitahována moudrostí Václava Cílka - i on ve mě svými reálnými myšlenkami na budoucnost vyvolává strach a úzkost, co jednou budou ti moji hoši muset řešit a pak přijde tichá radost z přítomného okmžiku, hudby, příběhu, kontaktu.....Těším se na kluky.
 
Vždycky bude něco, z čeho budeme mít radost.
                                                              V. C.

2 komentáře:

  1. Dr. Cílek je machr, taky před jeho slovy zůstávám stát v tichém úžasu. Strašně moudrý a tak skromný, to je nádhera...

    OdpovědětVymazat