pátek 25. ledna 2013

Dnes



Mám dojem, že mateřská dovolená je náročná disciplína. Co se týká emočního prožívání, člověk skáče nahoru - dolů jak o tyči. V jeden moment jsme naplněná hřejivým pocitem lásky a hrdosti, když můj nejstarší synek (který měl dnes volební prázdniny), vyrobí něco takového. A tento veskrze pozitivní pocit se během nanosekundy změní v čirý vztek, když ho vidím, jak vrčí na sourozence jak pes, protože se na tu jeho nádheru chtějí podívat. A tak je nějak pořád, nahoru, dolů, nahoru, dolů. 
V tom všem je nějak možné se vnitřně něčeho držet - třeba pocitu, že z toho vyroste. A vím, že mi na to každý řekne, že si mám vážit toho, co mám teď a že s ním budou ještě větší starosti, já vím.
Ale něčeho se člověk držet musí. 
Třeba jehlic. Dokončené Milo.



Karel Schwarzenberg dnes ve svém otevřeném dopisu napsal:
 "Doufám, že se probudíme do dobrého nedělního rána a bez ohledu na to, kdo vyhraje, najdeme vůli k vzájemné úctě a společnou řeč."
To přeju dnes každému.

 


5 komentářů:

  1. S tou větou na konci plně souhlasím. Krásný víkend.

    OdpovědětVymazat
  2. Každý se držíme něčeho:-)))já momentálně hlavně šicího stroje:-)))prožívám intenzivní týden s oběma dítky doma,nemoc došla i k nám a jsem ráda, že čtu tyto řádky...připadal jsem si totiž už jako nemožná matka, že během jednoho dne se u nás vystřídají všechny možné emoce.Ale říkám si ,že snad bude líp...pevné nervy a těším se na další krásné výtvory....moc ráda nakukuji:-))))

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za milý komentář! Zvládejte dobře!

    OdpovědětVymazat
  4. Ja se zrovna vcera pekne zhoupla na citova houpacce. Spatne pocity me dohnali ke knizce Spratek ... je jina nez ostatni.
    Pevne objimam hacek i stroj sici.
    Jo a diky tobe mam moje prvni v zivote upletene palcaky.

    OdpovědětVymazat