sobota 6. července 2013

Darovaná všednost


Čekání na tátu, uklizený byt, doma jen dvě děti, které si kreslí.....chvíle kdy cítím, že ruce nebolí a chvilenku pletu....také malé svaté chvíle....všechno ostatní je tak všední a unavující....křik, všude, auta, všechno rozházené, vysypané, nekonečné vysávání a sbírání...neutuchající jekot toho nejmladšího a nikdy nekončící tok otázek těch dvou starších....pak si uvědomím, co říká o všednosti kamarád Martin ....je to darovaná všednost. 
Takže dík.

4 komentáře:

  1. Myslela jsem si, že si na ten neutuchající jekot a všude auta (dva kluci) a panenky (dvě holky) ještě pamatuju, ale ne. Naší nejmladší bylo osmnáct, takže vzpomínky slábnou, a tak když tento týden přijela naše nejstarší se svou ještě-ne-známostí a dvěma malými holčičkami na hlídání, valila jsem oči, jak snadno jsem všechno zapomněla a jaký půvab ti malí hemživci mají, pokud to není 365 dní v roce a patnáct let za sebou :-) To byla darovaná všednost!

    OdpovědětVymazat
  2. Takové chvíle miluju .. většinou tedy když prcek spí a já mám chvilku pro sebe .. kdy je výjmečně doma pořádek, není potřeba nic ,,nutněhnedudělat" a já mám čas dělat ty moje zbytečnosti díky kterým se cítím dobře :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak ale ti dva u stolečku... :-) To je tak krásná všednost! Podívat se znovu a znovu, až toho bude zase nad hlavu...

    OdpovědětVymazat
  4. Mluvíš mi z duše...Díky Bohu za krásné všednosti!

    OdpovědětVymazat