Někdy si říkám škoda slov
svět je napůl bordel napůl jatka
a život je jen cesta na krchov
zbytečná a krátká....
Ve tmě věci ztrácí svoje rysy
člověk si snadno splete cestu
je lehké klopýtnout
když nevidíme svoji hvězdu
svoji štastnou hvězdu.
Ještě nekončím
prosím nezavěšuj
neztrácej hlavu
nelámej hůl
dokud nám zbývá
dokud tu je
naděje.
Víš jak umí ticho ublížit
víš jak umí ranit slova
ale dokud budem dobrou vůli mít
vždycky můžem začít znova.
.
Ještě nekončím
prosím nezavěšuj
neztrácej hlavu
nelámej hůl
dokud nám zbývá
dokud tu je
naděje.
Šťastná hvězda/ Jarda Svoboda
Jak pravdivé, není třeba dalších slov. Růža
OdpovědětVymazatPěkná básnička, to je pravda. Já teda nejsem zrovna lyrická duše, alespoň teda posledních pět let, kdy musím žít hlavně v té epická rovině životě. Ale kdysi jsem verše psala. Ale od toho jsem už dala ruce pryč. Teď mě spíš zajímají technologie, takže třeba sbírám Pokémon karty... Každopádně pěkné verše – člověk se u nich aspoň tak nějak zastaví. :)
OdpovědětVymazat